Lepší už to nebude!?

„Lepší už to nebude“, říkáme si doma s přítelkyní, prohlásil před časem v souvislosti se svým zdravotním stavem jeden můj klient věkově lehce po třicítce. „Zbožňuji “ taková prohlášení a tak jsem si nechala vyložit, jak to myslí a pak mu vysvětlila, jakou optikou se na to může dívat.

Pokud si to v souvislosti s vaším zdravím říkáte taky, můžete v tom pokračovat a nedělat nic, aby se to změnilo.  Pak se jednoho dne – zcela zaslouženě – dočkáte momentu, kdy už to lepší nebude.  Nebo si můžete sehnat informace a zařídit se podle nich, druhá možnost je to trochu náročnější a bude vyžadovat něco málo vaší energie a aktivního přístupu, ale výsledky vás mile překvapí.

To se mě ani náhodou netýká

Do určitého věku máme všichni pocit, že naše tělo funguje tak říkajíc samo, můžeme několik dní a nocí za sebou proflámovat, vypít litry alkoholu, pracovat po nocích jako šílení na uzávěrkách a projektech, stravovat se 7x týdně v Mekáči a pitný režim považovat za slovo, které nemáme ve slovníku. Tělo to hravě zvládá, nic nás nebolí, cítíme se fyzicky i psychicky fajn, a pokud výjimečně ne, tak se stačí pořádně vyspat a můžeme jet dál.

Moc nechápeme, co to naši o pár let starší vrstevníci mají za řeči, že už to není, co bývalo.

Jenže pak to přijde, zdánlivě bez varování. První větší bolest zad, se kterou skončíme na pohotovosti, protože Ibalgin nezabírá a plížit se celý den v předklonu podél skříně problém neřeší, první dlouhodobější bolesti kloubů, které nás začnou pomalu ale jistě vyřazovat z oblíbených sportovních aktivit, první standardní mejdan, po které se dáváme dohromady několik dní, přísaháme, že alkohol už nechceme nikdy vidět a tentokrát to myslíme smrtelně vážně (co se to s námi sakra děje?), první žlučníkový záchvat, první panická ataka, první syndrom vyhoření, první … (každý by jistě doplnil mnoho vlastních potíží, které začaly psát jeho osobní historii „lepší už to nebude“)

Pomoc, doběhlo mě to, co teď?

Většinu lidí to dnes potká poprvé někdy kolem 30-35, konkrétní věk, odkdy začíná „lepší už to nebude“ se asi definovat nedá. Dřív bych ze zkušeností z praxe řekla 35-45, dnes nejsou výjimkou lidi mezi 20-25.

Co můžete udělat sami, když zjistíme, že jsme se právě zařadili do kategorie s touto nálepkou?

1. Vykašlat se na to a opakovat si, že lepší už to nebude. A v tomhle rozpoložení pokorně čekat na všechny zdravotní potíže a choroby, které podle paradigmat klasické medicíny v určitém věku musí přijít a tečka
2. Převzít zodpovědnost za své zdraví, pohnout zadkem a začít dělat něco pro to, aby to lepší bylo (nechci „strašit“, může to být nejen lepší, ale dokonce naprosto super)

Kdo si vybral a), nečtěte prosím dál, následující text by vás mohl zneklidnit nebo rozčílit a zkazit vám poklidné zahnívání v kategorii, kterou jste si dobrovolně zvolili.

Je to jednodušší, než si myslíte (zázračné pilule na seznamu překvapivě chybí)

Pro béčkaře se nabízí nepřeberně možností, co dělat, aby to lepší bylo.

1. Naučte se vnímat svoje tělo. Vážně, nedělám si legraci. Opravdu si myslíte, že ta šílená bolest zad se objevila z ničeho nic? Když to s klienty rozebíráme, obvykle zjistíme, že menší či větší náznaky byly už dřív, jenže kdo by se tím zabýval, že? Stejně jako jste se to odnaučili, dá se schopnost vnímání zase obnovit. Poučíte se i ze situací, kdy budete mít nejasný pocit, že tělo něco hlásí a vy nad tím mávnete rukou. Až se schopnost vnímat signály těla plně vrátí, budete přesně vědět, kdy je třeba zatáhnout za brzdu, přidat plyn, jít si lehnout, na mejdan, nebo hned k lékaři.
2. Pokud je to váš šálek kávy, najděte si odborníka na práci s tělem, poslouží vám nejen k nápravě stávajících potíží, ale i jako výborná prevence budoucích a je jedno, jestli budete chodit na fyzioterapii, shiatsu, kraniosakrální terapii, švédskou masáž nebo cokoli jiného, co vám bude vyhovovat. Měl by to být hlavně člověk s dostatečnou praxí a zkušenostmi, znalostmi anatomie, fyziologie, holistickým přesahem a aspoň základní schopností celostní diagnostiky a měl by vám sedět i lidsky. Budete mile překvapeni, jak vám půjde pravidelná péče k duhu a po pár měsících možná budete matně lovit v paměti, kdyže vás to naposled bolela záda a taky najednou zjistíte, že lépe spíte, máte více energie a přestaly se vám třást ruce.
3. Mrkněte na svůj jídelníček, pokud se skládá z častých obědů, snídaní a večeří u McDonalda nebo jiného fastfoodu, doporučuji film Super size me. Ostatní, pokud nemáte vážné onemocnění, se hned nemusíte řadit do skupiny makrobiotiků, vegetariánů, raw food atd. Stačí se řídit podle bodu 1, vaše tělo jsou i trávicí a vylučovací orgány a přesně vám řeknou, co jim dělá a nedělá dobře. Nebudu rozepisovat, co je dobré jíst a s čím to nepřehánět, to by bylo na další článek, ale jednu položku k vašemu jídelníčku přibalte vždy – zdravý selský rozum. Bez ohledu na to, co je právě in.
4. Pitný režim není množství alkoholu zkonzumovaného na osobu a den ani výmysl modelek. Tělo potřebuje tekutiny, aby mohlo fungovat, s jejich nedostatkem jde ruku v ruce zvýšená únava, snížená koncentrace, překyselení, špatná zásobování celého těla kyslíkem a mnoho dalších potíží. Konec strašení. Denně byste měli vypít cca. 1,5-2,5l tekutin, přesné množství je individuální podle vaší váhy, konstituce, kondice a fyzické zátěže, ideálně neperlivou vodu, příp. zeleninové a ovocné šťávy a bylinkové čaje (kafe, energy drinky ani jiné nápoje sycené CO2 (Cola, Fanta a spol.) se do pitného režimu nepočítají)
5. Dýchejte naplno – statistika je nemilosrdná, běžný Západoevropan dýchá mělce a povrchně, čímž se špatně okysličuje, překyseluje a jsme oklikou u bodu 8, pomoci mohou dýchací cvičení a jóga
6. Meditujte – nezbláznila jsem se, jen to zkuste, nařiďte si budíka na 5 min, sedněte si na židli nebo na zem, koukejte na jedno místo a zkuste přitom na nic nemyslet. Že to nejde? Vydržte, časem to půjde. Knih a tipů, jak meditovat, najdete v knihkupectvích a na netu mraky. Do budoucna se tu ráda podělím o zdroje své meditační inspirace.
7. Pravidelně se hýbejte – neplatí pro trénované, pro které je pohyb na denním pořádku. Netrénovaní můžou pro začátek vyzkoušet pilates, jógu, procházky, nordic walking, indiánský běh, plavání, některé z energetických cvičení jako taiji nebo čchikung. Hledejte něco, co vás nebude pro začátek příliš vysilovat a hlavně vás bude bavit.
8. Odkyselujte – jedna ze zdravotně nejprospěšnějších činností 21. století.  Základní informace, proč u většiny z nás dochází k chronickému „překyselení“ a co s tím můžeme dělat, najdete tady.

Nejvhodnější okamžik je „TEĎ“

Hlavně začněte. Kterýmkoli z uvedených doporučení. Pro začátek jedním. Vyberte si to, které je pro vás nejjednodušší a další přiberte teprve, až uvidíte výsledky předchozího, nejde o to, naplánovat si x aktivit a pak se stresovat, že je nestíháte. Neznásilňujte se, mělo by vás to aspoň trochu bavit. Pokud jste např. nikdy nesportovali a váš největší výkon je běh na tramvaj, zvolte pro začátek jinou aktivitu, než pohyb.

Není to buď – anebo

Text pro béčkaře se v žádném případě nevylučuje s lékařskou péčí, naopak. Pokud máte závažnější nebo akutní potíže, je vždy důležité, aby vás viděl lékař a udělala se příslušná vyšetření. To samé platí u léků, jejich nasazování, vysazování, snižování a zvyšování dávek je věc, která patří výhradně do rukou vašeho lékaře.

Stále ještě se obáváte, že lepší už to nebude, ale zároveň to nechcete přijmout jako životní motto?  Chcete víc informací a doporučení? Sledujte tento blog, budou postupně přibývat.